prvních pár minut před novým domovem
V pondělí mě kontaktoval syn kamarádky..... Když jsem si den předtím přečetla, jaká hrozná věc se v našem malém městě zase stala, vůbec mě nenapadlo, že by hlavní aktérkou mohla být Blanka....
Bylo třeba rychle zajistit domov velkému počtu pejsanů. Pár telefonátů a rozjela jsem celorepublikovou záchrannou akci. Mnozí nabídli pomoc zcela nezištně, ale našli se i takoví, kteří si chtěli na téhle smutné události "honit triko". Ale to asi k životu patří. Takže to, co čtete v Blesku jsou z 50% bláboly. Pejsky jsme odchytávali ve středu, část dopoledne, druhou odpoledne a poslední - byla nejnáročnější - večer.
Dostala jsem do péče krásnou, milou, černou, dvouletou fenku vlkodava. Je nesmírně plachá. Dcera se jí ujala a Dorotka (vlastní jméno má tak složité, že ho ani neumím vyslovit) k ní přilnula tak, že je k ní doslova přilepená. Má potřebu se jí neustále dotýkat, sama nejde ani na zahradu, spát musí spolu......Snad se časem otrká.
Ostatní členové smečky přijali Dorotku s ohromným klidem a nejstarší fenka Arinka o ni s láskou pečuje a pomáhá jí se začleněním.
BLANI MÁŠ TAM SHORA OHROMNÝ PŘEHLED A TAK UVIDÍŠ, ŽE SE O DOROTKU DOBŘE POSTARÁM A BUDE JÍ U NÁS DOBŘE. SLIBUJI, ŽE TĚ NEZKLAMU!




