úterý 18. května 2010

.........................AKINKO......................







Je to pár hodin a mě se děsně stýská.

Přes slzy nevidím na klávesnici, mám v sobě hrozivé prázdno a přitom mě prostupuje strašný, bolestný žal.

Jak to bez tebe zvládnu?

Proč ty? Ty, kterého jsem milovala ze všech nejvíc ...
Ty, který jsi mi rozumněl i beze slov ...

Chybí mi tvé chápavé laskavé oči, tvé milující olíznutí, tvá bezmezná láska bez vypočítavosti .....


   MOC, MOC, MOC MI CHYBÍŠ.

7 komentářů:

  1. Moje Milá Martinko,

    stále na Tebe myslím. Ráda bych Tě objala a s Tebou si poplakala. Proč jsi tak daleko?
    Akimu je líp a Tobě zase hůř. Vybreč se, dostaň to ze sebe. Vím, že je Ti smutno a moc to bolí.
    Ale snad čas tu ránu trochu zahojí.
    Líbám Tě a posílám Ti sílu .... budeš jí potřebovat.

    Pa pá Tvoje
    S.

    OdpovědětVymazat
  2. Sabrinko,
    už jen pocit, že tě mám mi dává sílu. Děkuju ti opravdu moc.
    Bolí to tak moc, že to ani neumím popsat. Ano, snad pomůže čas....

    OdpovědětVymazat
  3. MARTI ZDRAVÍM VÁS .JIŽ JSEM VÁM PŘED NEDÁVNEM PSALA A OBDIVOVALA VAŠÍ PSÍ SMEČKU .A DNES ČTU TAKOVÉ ZPRÁVY . MARTINKO BUĎTE STATEČNÁ ,MOC NA VÁS MYSLÍM . SNAD BRZY VYKOUKNE SLUNÍČKO A ČAS VŠE ZAHOJÍ ....

    OdpovědětVymazat
  4. Martinka plne chápem ako Vám je. Minulý rok na jeseň odišiel z môjho života náš kokrík.

    Keďže sa moja rodina rozprchla po svete, prakticky posledné 2 roky som s ním bola sama doma, tvorili sme za ten čas mini rodinku.

    Ešte dlho potom, keď som šla trasou, ktorou sme predtým chodievali spoločne, som si vybavovala, čo robil tam, alebo tam...

    Nebudete mi veriť, ale po čase som dcére povedala, že ak by sme raz bývali v rodinnom dome, ak by sme mali psika, bude to írsky vlkodav. Možno sa mi v podvedomí zafixoval Váš príbeh z 28. septembra 2009, keď Aki daroval krv chorému kokríkovi Danymu. Náš Krištof odišiel 6. októbra 2009.

    Martinka, ostali vám ešte tri krásne psíky. Rozdajte medzi nich lásku, ktorou ste zahrňovala Akiho. Uľaví sa Vám.

    Eva

    OdpovědětVymazat
  5. Evičko moc vám děkuji. Mám stejně bolestné pocity, když několikrát denně procházím kolem Akinkova místa, když jsem umývala jeho misku... Když jsme ho pohřbívali, myslela jsem, že mi žalem pukne srdce. Ostatní členy smečky mám moc ráda, ale zatím jsem ve stavu, že by mi přenos lásky z Akiho na ně přišel jako svatokrádež :-). Ale já vím, že se to časem spraví.
    Ještě jednou díky, že jste mi napsala, díky tomu jsem objevila další báječný blog. Máte skvělý styl psaní a Krištůfek byl náádherný pejsek. Budu k vám často nakukovat, moc mě bavíte :-).

    OdpovědětVymazat
  6. Holka, při čtení mi ukápla slza,sdílím tvoje pocity. Já bečím nad každým zvířátkem, které mi odejde,protože to jsou někdy lepší kamarádi než lidi..........

    OdpovědětVymazat